Silencerův blog

Jaké to je?

Dopravně policejní buzerace se mi už nějakou dobu vyhýbala. Fízly jsem neviděl při pořádný kotrole zblízka minimálně rok a půl a za tu dobu jsem najezdil něco málo přes 30 tisíc km. Tedy až do dnešního večera. Přijížděl jsem z volejbalu krátce po desáté hodině a přes město jel mojí obvyklou trasou k domu.  Pro lepší pochopení přikládám i plánek .

 Přijíždím do města ve směru černé šipky. Jel jsem cestou červeně vyznačenou, která je širší než naše ulice a neparkují v ní dementi, kvůli kterým musím zpomalovat a kličkovat. Cesta černá, přes náměstí, je sice pěkná, ale delší a jedu jí většinou když se chci stavit něco koupit. V deset večer zbytečné, všude zavřeno. Hlídka policie z naší městské služebny mě musela vidět někde u přejezdu a pak jsem odbočoval na moji obvyklou trasu a dojel až k domu, kde mě zastavili. Pro pořádek, oni přijeli „černou“ cestou a jelikož jsem jel kolem 50 km/h celou trasu, museli na to taky trochu dupat, aby dorazili ve stejnou chvíli jako já. Bez majáků samozřejmě. Zastavil jsem na chodníku, jako to děláme už patnáct let co tu bydlíme a všichni v tomhle posraným městě taky, zmiňuju schválně. Hlídka zastavuje za mnou. Vystoupím a chi jít domů. Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola. Vytahuju doklady a policajt se směje, že mi z kapsy peněženky nejde vytáhnout řidičák. Já se směju, protože nadávat se jim prej nesmí.

Kartičky odnesl na hraní kolegovi do auta a začala série otázek: takhle jezdíte často? Ptám se jak takhle, protože si nejsem vědom že bych někoho ohrozil, omezil, nebo jel rychle (zcela výjimečně ). No to je trochu divný dole za kolejema to střihnout doprava, pak doleva Zahradní a pak až tady nahoře k Vám do ulice, kde bydlíte. Argumentuju, že když přijedu takhle, nemusím kličkovat mezi dementně zaparkovanými auty v jiné části naší ulice, stojím ve směru jízdy, i když na chodníku (příbuznému chtěli dát asi před třemi lety pokutu za to že stál proti směru jízdy ve slepé ulici, která ani není plnohodnotnou komunikací – true story) a ráno můžu jet směrem dolů rovnou do práce a parkovat na zahradu se mi nechce, protože jsem unavenej na otevírání a zavírání vrat. Celkem logické vysvětlení mu přišlo asi příliš složité, divně se pousmál a zeptal se,  jestli jsem pil. Ne. Nebude Vám vadit, když se podrobíte dechové zkoušce. Nebude (ale pohni kurva). 0,00. Překvapeně mi ukazuje ty kulatý čísla a já se směju.

Kdy jste naposledy kouřil trávu? Tady stojí zmínit, že kdykoliv se mě na něco ptal, odešel k jejich autu s nastartovaným motorem, takže jsem ho neslyšel a musel se za ním chodit jak kokot ptát, na co se ptá. Odpovídám, že naposledy to už je tak dlouho, že ani nevim. Ptá se mě znova, odpovídám mu stejně. Vrací mi papíry a ptá se mě znova, jestli takhle jezdím domů pokaždý. Znova mu opakuju, že ano. Začíná další diskuze, proč stojím na chodníku, proč takhle jezdím. Povídám mu, že když nechám stát auto u chodníku, půlka komunikace je zablokovaná. Po chodníku nikdo nechodí, všichni, co prochází naší ulicí, jdou stejně po silnici, je tu minimální provoz a chodníky rozbité a nerovné kvůli vjezdům do vrat. Ptám se, jestli má další dotazy, protože standardní silniční kontrolu máme za sebou, odpovídá mi že ne, že můžu jít domů. Poděkuju mu za to, že mi dovolil jít domů. Ironie z tý věty přímo stříkala. Nasedli a smutně a pomalu odjížděli, nejspíš se koukali, jestli jdu fakt domů. Napadlo mě, že bych mohl sednout do auta a provokativně odjíždět, jestli by se ptali, kam jedu, proč tam jedu a jestli můžu.

Nevadí mi silniční kontroly, pochopil bych zastavení hlídkou, kdybych jel rychle, předjížděl přes plnou atd. Ale tohle byla vyloženě účelová buzerace. Založit podezření na tom, že jedu nějakou trasou domů, na to nemám co říct a zase se směju, protože jak říkám, nadávat se jim nesmí.